La Saga de l'Univers - Claude Fernandez - Éditions Sol'Air - © Éditions Sol'Air - 2007
SOLON
Při své cestě do Lýdie, Solon ke Crésovi zavítal.
A hle, jak moudrého Řeka přijal mocný král.
«Pojď Solone, provedu Tĕ celým sídlem mým
podle něj pak posoudíš velikost mé osobnosti.
Chci však, abys řekl mi bez okras Tvé mínění.
Palác, který objevíš, je válečnou kořistí.
Kameníci z Lesbu, otesali jeho sloupy
mí sochaři z Byblu, ozdobili jeho stropy.
Obkládači étolšti, mozaikáři mýsičtí
jej všude obložili, jej celý vyzdobili
mozaikou ze zlata, z lazuritu, z tyrkysu.
Tady vidíš trofeje, které jsem vzal Karijským
které Médům unesl jsem na zpěněném Halysu.
Sklepy mé jsou naplněné kovy drahými
víc, než by se za sto let vytěžilo v celé zemi.
Nemyslíš si Solone, že je to chvályplné?»
«O králi, vskutku zdá se, že jsi mocný panovnik.
Omlouvám se však, že Ti dobře nerozumím.
Chceš-li věru, abych měl o Tobě pěkné mínění
proč tak stavíš na odiv Tvoje velké bohatstvi ?
Spiše bys měl přede mnou všechno uschovat.»
«Uschovat vše? U Cybely, proč ale ?»
«Kdybys hřešil, Crési, kdyby z Tebe opilec byl
snažil by ses zajisté, při nějaké návštěvě mé
co nejlépe zamaskovat pitku z předešlého dne
klouby pohmožděné, stoly prevržené.
Těžko bys mi předváděl s takovouto hrdostí,
jak pod vlivem Libera týráš služebníky věrné
v tom případě zajisté, z obavy co spatřím
kamsi za ergastrion zavřel bys je radši.
Ty však ale přede mnou honosíš se přepychem Tvým
zobrazujícím pýchu Tvou, hodnou odsouzení.»
Poté byl Solon Crésem z jeho dvora vypovězen.