La Saga de l'Univers - Claude Fernandez - Éditions Sol'Air - © Éditions Sol'Air - 2007

RINASCIMENTO

Ztemnělý středověk se ve svém šerém předpeklí utápěl
a Stvořitel vzdálený stále, nepřítomně, mlčel.
Lid, čekáním ochablý, marně hledal jitřenky svit
marně hledal paprsek, který by tmu uměl rozptýlit.

Tu najednou, pergameny řeckým písmem začerněné
v zapomenutí upadlé, pozornost vzbuzují.
Pohanské myšlenky jsou předmětem obdivu.
Paggio Braccioli, objevitel, cestovatel
Magalhães ducha, své nové Země našel:
Lucanus, Plótínos, Lukrécius, Virgilius, Homér se jmenují.
Braccioli pročítá a přepisuje dokumenty vzácné.
Vzdělanci mluvící řecky, kruhy učené
připravují obrodu klasické kultury ztracené.
Manuzio, učenec, humanista a typograf benátský
rozmnožuje listy, křidélkům vlaštovek podobné,
které nové jaro Římanů a Řeků starých do světa hlásí.
Jednoho dne jako zázrakem, pluhem vyorán
Laokoon mramorový na světlo vychází.
Poté blízko Belvederu Apollón je vykopán.
Praxiteles, Zeuxis k životu se probouzí
Ježíš už jen k oslavě Boží zůstává.
Ti, co byli vyhoštěni, nyní ve slávě se vrací.
Ti prokletci Olympští, do klatby uvržení
nedůstojnou žárlivostí křestanů, z pravé cesty svedených
najednou jsou oživeni, najednou jsou vzkříšeni
stále čistí pod vrstvami bláta, na ně navršených.
«Potřeli jsme ošklivost gotickou, obnovili Vitruvia řád.»
Pramen včera vyschlý, znovu mocně tryská.
Starověk se vrací, by přinesl lidu jasné osvětlení.
Bůh není ještě mrtev, ale zvolna umírá.
Kristus do hrobu položený, už neožívá.
Svatí jsou zanedbáváni, hrdinům se tleská.
Katedrály přísné v chrámy klasické se mění
přežitá je klenba lomená, velká mozaiková okna barevná.
Kolonády, štíty, sgrafita naplňují mĕsta,
ze zbožného mnicha moudrý filozof se stává,
chrlič katedrál se před nymfou štíhlou sklání
světské radosti a pitky, hostiny veselé
zastiňují Poslední Večeři a Páně Narození.
Rozum a Věda Náboženství Dostihují
nestranné myšleni fanatickou Víru přemáhá.

Náhle, jako by probuzen světlem jasným
zbytek minulosti, stále živý, ze stínu se vynořil.
Starý řečnil nenávistí prostoupený
saň, žluč prskající na jakýkoli obraz krásný
hnusné zvíře smrdutou hnilobou zavání.
Než zakrátko je obklíčen, z doupěte vypuzen,
před ohněm se třese, jehňátku podobný.
Ječení závistivé přechází ve skučení
Savonarola, hanebný kazatel podlý,
je potrestán způsobem, jakým chtěl zničit Umění.

Přichází Giotto, Prométheus jazyka nového.
Hmatatelné jsou tváře, hmatatelná jsou těla.
A zde je Masaccio, Carpaccio, Mantegna.
Výplody ducha očisťují muže
rozvířené smysly odhalují ženy.
Sukno silné, těžké, neforemné
mění se v šat jemný, lehký, navoněný
poté v tyl průsvitný, gáz průhledný.
Smyslná plnost tvarů, tĕla rozpálená
bez studu na plátnech mistrovských jsou zobrazená
hrudě svalnaté, paže šlachovité, ramena jemná
šíje hebké, stehna pěkně zaoblená
ňadra bohatá, klín nevinný, pyj neškodný.
Andílkové, putti, serafíni nestoudní
prohání se v oblacích, poletují po obloze.
Raubíři půvabní, smějící se darebáci, roztomilí ničemové
jejichž rysy hrozivé, oku neviditelné
do srdcí vhánějící lásky jed truchlivý
nezraňuji do krve, ale slzy časté provokují.

A tu se objevuje nová žena zbožňovaná
kyprá, ladná, která oslňuje, která ozařuje
která do pozadí bolestnou Marii odsunuje.
Venuše osvobozující a její obličej usměvavý
zastiňuje sokyni, s jemnou posmutnělou lící.
Venuše poutavá, neodolatelná, uhrančivá
Venuše, udělující milencům zaníceným
rozkoše něžné, slasti nekonečné.
"Zrození Venuše", "Venušino vítězství"
"Venuše s Graciemi", "Venuše a Adonis"
"Venuše s ladnou hýždí", "Venuše z moře vycházející"
"Venuše s Parisem", "Venuše a Psýché"
"Venuše a Eneus", "Venuše a Anchisés"
"Venuše v lázni", "Odjezd do Kythery"
"Venuše a Mars", "Venuše a Hóry"
"Venuše z Urbina", "Venuše a Vulkán", "Venuše".
Venuše, Venuše, Venuše, neustále, všude.
"Dáváme Ti, Venuše, květiny milující,
tuto kytici skromnou," praví jí tři dívčiny.
«Proč mi nabízíte růže, dívky krásné?»
«Protože Tě milujeme, ó bohynĕ naše.»
«Proč mi nabízíte tento dar, dívky mé?»
«Protože Te zbožňujeme,
ňadra Tvá, ústa Tvá, oči Tvoje.»
Venuše se vrací, Venuše se odhaluje,
aby všichni viděli její krásu rozkvetlou,
aby všichni mohli, radostně a v blaženosti
ukojit své touhy v číši plné rozkoší
věnovaných přírodou.

*

Fra Angelico, mnich, s duší křišťálovou.
Citlivost ženská, rozjitřená.
Fra Angelico, moře, potopa, oceány zlata.
Svatozáře zlaté, vlasy zlaté, kroužky zlaté, mince zlaté
přezky zlaté, trubky zlaté, trůny zlaté, klíče zlaté,
Zlato, zlato, pozdvihování, zlato, hmota, myšlenka.
Zlato, kov zušlechtěný, kov odhmotněný.
Zlato, nádhera, zlato vznešené a něžné.

Paolo Uccello, matná čerň proti bělobě jasné.
Sloupy, štíty mléčné, vzduch začazený.
Obloha začerněná, střešení mléčně bílá
Paolo Ucello, světlo a temnota.

Ghiberti, umělec, zdrženlivý, pokorný a skromný
"Rajská brána", dvacet let práce obtížné.
Dvacet let vůle pevné, neústupné, zarputilé.
Dny naděje světlé, dny nejistoty smutné.
Úsilí, pomalé a trpělivé, úsilí nekonečné.
Dav je však ohromený, pocty nesmírné
Ghiberti oslavovaný, Ghiberti korunovaný.
Tichý, chladný, uprostřed všech volání slávy
konečne i on prohlíží svoji práci hotovou
a najednou mu slzy na líce skanou.

Sandro Botticelli, malba-gobelín.
"Jaro", nezařaditelná estetika, styl smíšený.
Les okouzlený, kde bytosti meditují.
Kdo jsou? Co v tomto místě dělají ?
Poezie malby, nepopsatelná, nevýslovná.
Hudba barev, mimořádná, vyjímečná.
Vymyšlená alegorie symbolů podivných.
Rytmus tahů křivolakých, oslňující, kouzelný.

Vatikán. Rafael. Athénská škola.
Jeden drží Timaios, druhý Etiku v ruce svírá
Platón k obloze hledí, Aristoteles na Zemi,
Spiritualita a Materialismus navzájem se měří.
Hérakleitos zamyšlený, je v davu osamělý
Pýthagorás formuluje, Eukleidés s kompasem pracuje
Ptolemaios, astronome, globus třímá
v obraně své teorie, kterou Aristarchos napadá.
Diogénes zavržený, na schodech rozvalený
veřejně laje myšlenkám všech druhů svých.

«Pochybnost nepřemožitelná mě ochrnula
cítím, že neplodnost mě zdrtila
dláto neudržím, ruka má se třese, síla ji opustila.»
«Pojď se mnou, vzchop se, odvahu neztrácej
Tam ve výši, tam pod klenbou vysokou
budeš moci rozvinout obří křídla tvá.»
Julius II. - Michelangelo, shoda bratrská
Julius II.- Michelangelo, dvojice neodlučitelná.
Bůh, Stvoření, Svět, Muž a Žena.
Jaký námět jiný by mohl více uspokojit
tohoto Herkula Umění, toho fresky Titána?

Veronese, světlo, lehkost, jemnost.
"Svatba v Galilejské Kaně", slavnost,
kde jsou shromážděni Ježíš, psi ztracení,
svatí a flamendři, sklepníci a kněží,
komorné a princové, královské důstojnosti,
František I. Francouzský, Marie Anglická,
Karel V. Španělský a mnozí jiní.

Tizian, velkolepý, barevné orgie
smyslnost, hebkost, tóny a odstíny.
"Danae" poprašek třpytný, patina, skvrny
"Danae" déšť, který vytryskne, který se rozlije.

Leonardo, technik, malíř a mechanik.
Muž všestranně vzdělaný, duch universální
vynálezce plodný, tvůrce bezedný.
Těla rozpitvaná, vodní kola, vozy bojové
batyskaf, ponorky a létací stroje....
Mona Lisa, něžný úsměv, prchavý
tajemný, přitažlivý, vtíravý a klamný
úsměv zvláštní, načrtnutý, záhadný.

Arcimboldo, portréty ze zeleniny složené
brada je z cukrové řepy, vlasy z kořene
oko je třešeň, ucho je houba
ze stříbrné mísy čepec směšný se stane.

*

Renezance, hnutí nesmírné, vítr, který vane,
jemuž je Florencie středem, pilířem a pramenem.
Florencie, géniů duše, kolébka, matka i rodina.
Giotto, Benazzo Gozzoli, Ghirlandaio
Fra Filippo Lippi, Filippino Lippi.
Florencie ještě znovu, Florencie neustále
Donatello, Pollaiolo, Della Robbia
Verrocchio, Lorenzo di Credi, Vasari.
Florencie ještě znovu, Florencie bezedná,
Piero di Cosimo, Rosso Fiorentino
Del Sarto, Pontormo, Tori, Perugino.
Italští mistři celý kraj zaplavují
na Západ, na Východ směřují, Evropu ovlivňují.
Zrna Krásy jimi všude zaseta
na slunci se skví, či snĕhem jsou zakryta.
Simone Martini, Gentile Bellini
Fioramenti, Novi, Serlio, Torrigiani.
Veledíla jejich se napodobují, pilně opisují.
Města, proti žoldnéřům divokým se bránící
v míru před umělci brány otvírají.
Dláto, štětec panovníky přesvědčují
Giovani Dalmata, Chimenti Camiccia
Quadro, Maïano, Rovenzzano,Cellini.

Kupole, na břehu Arna se tyčící
jako by se vzdula, s klenbou nebeskou se spojila,
a svými paprsky slavnými celý Svět prozářila.